Brát, nebo nebrat antidepresiva?
Mám brát léky, nebo ne? Bude mi po nich hůř? Babička po třiceti letech užívání antidepresiv v 80 letech dostala Parkinsona. Nejsem slaboch a zvládnu to vůlí. Budu to muset brát do konce života! Nejde to vysadit hned. Určitě mi to uškodí. Nechci chemii do těla! Změní to moji osobnost, už to nebudu já. Takové a podobné otázky klienti často pokládají. Jak se k tomu racionálně postavit?
Narazil jsem na zajímavý článek o tom, že
Lidem s depresemi nechybí serotonin, antidepresiva fungují jinak, než jsme si mysleli, odhaluje studie
Zdá se, že další paradigma padá a sice, že deprese=nedostatek chemikálií v mozku.
Mě je bližší představa, kdy deprese propuká v okamžiku, kdy máme vůči nějakému "objektu" (např. manželce, práci) dlouhodobě ambivalentní (rozporuplné) nastavení, které už nemůžeme vnitřně pojmout. Např. zaměstnání mě slušně živí, ale šéf mě stresuje, kolegové jsou protivní a nevěřím, že bych si ve svém věku našel ještě lepší job. Na jedné straně se cítím být závislý na té práci a na druhé ji nesnáším. Každý asi někdy ochutnal podobné rozpolcení a nebyl hned depresivní. Pokud v tom rozporu ale žiji dlouhodobě, nadto se o tom nesmí mluvit (např. že tatínek pije a týrá maminku, ale všechny nás živí, čili nesnášíme ho, ale jsme na něm existenčně závislí) a hlavně se s tím nesmí nic dělat (což může být klidně pouze můj zákaz - neodmlouvat, cti otce svého a matku svou), tak může propuknout u člověka velký smutek, nebo chcete-li melancholie (jak se dřív depresi říkávalo).
A pak přichází ke slovu i psychoterapie, která pomáhá člověku rozumět, co se děje v jeho životě, co s čím souvisí, jaké má reálné možnosti změny a které zákazy a omezení si nastavil do hlavy sám, nebo mu je nastavil někdo jiný (maminka, babička) před padesáti lety a dnes už nejsou ty zákazy platné.
Užívat, nebo neužívat antidepresiva? Samozřejmě, že pokud nám je předepíše lékař psychiatr, tak užívat dle rady lékaře. Ale nezůstat jen na lécích (což se zhusta děje) a přidat do repertoáru péče o sebe i zmíněnou psychoterapii. Pokud se máte co nejrychleji vrátit do formy a opět fungovat, pak bych doporučil nasadit všechno, co se nabízí. Antidepresiva, psychoterapii, léčbu světlem, vitamíny, pohyb. Nejčastější chyba je, že klienti postupují vůči depresi laxně, pomalu. Říkají: "Tak já nejdřív vyzkouším půl roku tu psychoterapii a pak třeba ty léky...". Bohužel ani u té psychoterapie nenasadí vhodnou intenzitu (1-2x týdně), chodí jednou měsíčně, což je málo. Mnohdy se za toho půl roku situace ještě víc zašmodrchá. Takže pak zase zkouší léky. A všechno se to v čase protahuje.
Takže pokud se mě klienti ptají, tak radím:" Nasaďte od počátku ostré tempo, medikaci, psychoterapii, životosprávu. Ať se to nedostane do chronického stadia."